Agrigento
Historie Agrigenta
Antický Akragás byl bohatou a mocnou řeckou kolonií na jižním pobřeží Sicílie. Její páteř tvořil dlouhý horský hřbet stáčející se na obou koncích do nízkého hřebenu obklopujícího obrovskou nížinu, přírodně chráněnou. Akragás byl založen kolem r. 582 př. n. l. z existující kolonie v Gele. Gela sama byla založena v r. 688 př. n. l. z Rhodu a Kréty. založení Akragantu bylo významným kolonizačním činem. Kolonisté přicházeli jak z Kréty, tak i z menších ostrovů, avšak dominantní kulturní vliv byl rhódský a politika řízena Gelou, která kontrolovala většina obchodu na jižní Sicílii. Za vlády tyrana Phalarise (570 - 554 př. n. l.) bylo město opevněno. Lid ale tohoto tyrana nenáviděl a ukamenoval ho k smrti. Akragás měl despotické vládce a na poč. 5. st. př. n. l. jeden z jeho úspěšnějších vládců, tyran Thérón, provdal svou dceru za mocného vládce Syracus. Šlechtické sňatky mimo vlastní aristokratický klan se staly v 7. st. normálními. Po řadě tyranid a obrovském zemědělském a obchodním rozvoji na konci 6. st. začal být Akragás dostatečně bohatý, aby se mohl postavit Kartágincům a porazit je v r. 480 př. n. l. Jeho velkolepé ruiny jsou památkou na triumfální století, které nastalo poté, kdy Akragás byl jedním z největších řeckých měst a bohatl z obchodu s obilím. Kartáginci po dlouhém obléhání zničili Akragás v r. 406 př. n. l. a usadili sem své obyvatelstvo. V době Punských válek byl stejně jako Eraclea Minoa také Akragás vojenskou základnou Kartáginců proti Římanům. Římské obléhání trvalo dlouhých šest měsíců v r. 262 př. n. l. V r. 255 př. n. l. dobyli město Kartáginci zpět a Římané se opevnili v chrámu Dia Olympského. Během 2. Punské války v r. 214 př. n. l. stál Akragás opět na straně Kartága a byl dobyt římským konsulem Levinem v r. 210 př. n. l. Později byl znovu obnoven a stal se prosperujícím římským městem, avšak velikosti 5. st. již nikdy nedosáhl. Za římské správy byl Akragás jedním z "civitas decumanae", protože odváděl Římu jednu desetinu zemědělské produkce. Ze všech řeckých kolonií nemá žádná tak vynikající dějiny jako Akragás na jižní Sicílii. Římané ji nazývali Agrigentum a moderní Agrigento se svými lajdácky postavenými a nepěknými byty stojí na většině plochy antické akropole. Akragás ležel v obrovském přírodním amfiteátru s vysokým polokruhovým skalnatým okrajem na severu a menší bariérou vysokých pozemků táhnoucích se na jih od skalnatého hřebene. Uzavíralo velkou oblast úrodné a chráněné půdy: na mincích města se používalo jako heraldického znaku kraba. Akragás byl nesmírně bohatý díky zemědělství a pěstování koní, stejně tak jako díky obchodu. Velcí básníci, jako Pindaros a Simonidés z Keu, měli mecenáše v Akragantu. Když občan Akragantu vyhrál olympijský závod vozů, doprovázelo ho do města 300 vozů, z nichž byl každý tažen skupinou bílých koní. Jediný člověk v 5. st. mohl poskytnout ubytování a oblečení pro 500 jezdců. Město Akragás v případě nutnosti mohlo uživit a ubytovat 2600 uprchlíků. Bitva u Himéry v r. 480 př. n. l., byť byla začátkem pohrom, dala vzniknout architektonické nádheře. Zajatci se stávali otroky - existovali lidé, kteří měli 500 otroků. Ti stavěli veřejné budovy, akvadukty i obrovské jezero uvnitř města. Chrám Héry a chrám Svornosti korunovaly jižní okraj. Z Akragásu pocházeli dvě slavné osobnosti. Nejslavnější je filosof Empedocles, který se proslavil mimo jiné svou smrtí. Svůj život ukončil skokem do kráteru Etny. Žil v 5. st. př. n. l. Další osobností je autor her a spisovatel Pirandello, který žil ve 20. st. a narodil se ve vesnici Caos pod Agrigentem. Nejpozoruhodnějším zbytkem Akragantu je řada chrámů stojících podél jižního okraje antického města nad planinou a odrážejících se na obzoru proti nebesům nebo moři. Bylo to obrovské opevněné město s promyšleně zvolenou polohou. Delfy a Olympie rostly pomalu, Akragás vyrostl naráz. Výzdoba jižní strany samozřejmě přišla později. Akragás byl v první řadě přírodní pevností. První akragantští kolonisté se usadili na severním okraji, ale nejstarší a nejzajímavější svatyně, která se zachovala, je skalní svatyně Démétér, bohyně obilí. Je mimo hradby, tak jak Démétřiny svatyně obvykle byly, a také starší než hradby samé. Existují některé archeologické důkazy, že ještě před příchodem Řeků tu byla domorodá sicilská svatyně, která stála u důležitého zdroje vody. Helénsko-římskou část Akragantu tvořil urbanistický plán datující se do 2. pol. 6. st. př. n. l. Urbanistický plán se drží Hippodamova schématu s kolmě se protínajícími decumany a cardy. Součástí této části města byl Ekklesiasterion, který měl stejnou funkci jako římské republikánské comitium. Průměr je 48 metrů, cavea zaujímala plochu 1250 m2 a měla kapacitu 3000 osob. Celkem zde bylo 19 řad sedadel. Dále zde byla Falaridova oratoř se 4 jónskými sloupy. V bouleteriu se scházela městská rada. I tato budova měla polokruhovou caveu. Byla postavena ve dvou obdobích: ve 4. - 3. st. př. n. l. a později Římané přidali ještě mozaikovou podlahu. Součástí města byla i řecká a římská agora, každá položená na jiné terase. Zde probíhala veřejná shromáždění lidu a také se zde uzavíraly obchody a řečníci přednášely své proslovy lidu.
Prohlídka Agrigenta »