Liparské ostrovy
Liparské nebo také Aiolské ostrovy jsou tvořeny sedmi velkými ostrovy a mnoha malými ostrůvky. Podle řeckých bájí bylo souostroví sídlem Aiola, syna Poseidona, kterého Zeus učinil strážcem větrů. Pravděpodobně na ostrově Lipari měla být tímto bohem vybudována kruhová bronzová zeď a sem měl také zamířit při své desetileté plavbě z Tróje řecký hrdina Odysseus. Zde se měl setkat s Polyphemem a zde také měla být božská kovárna, podle níž je pojmenován ostrov Vulcano. Pohybem tektonických desek se postupně během tisíců let vytvářely jednotlivé ostrovy. jako první měly před asi 1 miliónem let vzniknout ostrovy Panarea, Filicudu a Alicudi. naopak nejmladší jsou dosud činné sopky - ostrovy Stromboli a Vulcano. Všechny tyto ostrovy jsou z moře vyčnívající vrcholky sopek. Dnes se zde pěstují kapary, olivy, mandle a vinná réva, která dává světoznámou Malvasii. Z hroznů se tu vyrábějí i proslulé hrozinky. Pod lávovými svahy rostou oleandry, myrta, rozmarýn, tymián. Kolem se loví makrely, sardinky, tuňáci, mečouni, měkkýši i korýši. Archeologické vykopávky svědčí, že na zdánlivě nehostinných místech sídlili lidé od neolitu. Obsidián, sopečný a jinde vzácný nerost, byl cennou surovinou pro výrobu zbraní a nástrojů dávných lovců doby kamenné. První historické zprávy o zdejším osídlení zaznamenal Diodóros Sicilský. Podle něj sem přišly dórské kmeny z Řecka už v l. 588 - 577 př.n.l.
Největším a nejhustěji osídleným ostrovem je Lipari. Ostrov byl osídlen již v době antické, kdy byl proslaven obsidiánem. Měl několik období prosperity střídaných mnoha nájezdy vetřelců. K nejznámějším patří příjezd Turka Kaireddin Barbarossy, který se v r. 1544 vylodil v Porto delle Genti. Předtím než vyplenili město, odvezli všechny obyvatele jako otroky do Afriky. Ostrov je 9,5 km dlouhý a 5 km široký. Vrcholek Monte Chirica sahá do výše 602 mnm.
Turisty nejčastěji navštěvovaným ostrovem je Vulcano. Sem na plochu 21 km2 umístili Řekové antickou božskou kovárnu Hefaistovu, kterému při práci asistovali Kyklopové. Ostrov je ale pojmenován po římském bohu, který je shodný s Hefaistem a jmenuje se Vulcan. Dříve se ostrovu říkalo Hierá, což znamená Svaté město, Termessa či Terasia. Ostrov vznikl spojením čtyř kráterů: Vulcano della Fodda, který je vysoký 391 km. Tento kráter je nejaktivnější. Proti němu se rozkládá menší Vulcanello, vysoké 123 metrů, který v r. 183 př. n. l. velkou erupcí vytvořil poloostrov s dnešní Vulcanellou. Poslední erupce proběhla v r. 1890. Již starověký dějepisec Thukydides informuje o jejich činnosti. Dnes se aktivita Vulcanu projevuje fumarolami, sirnými výpary a sirným bahnem, které slouží k léčebným účinkům. Nejzajímavější z celého ostrova je výstup na velký kráter. Ten se dá celý obejít, lze pozorovat výrony sirných plynů a naskýtají se odtud krásné výhledy na Liparské ostrovy a hlavně na nedaleký ostrov Lipari. na ostrově jsou také dvě pláže: s bílým pískem a s černým lávovým pískem. Hned za přístavištěm se zvedá kopec ze síry a pod ním je sirné bahno, které má léčebné účinky. Panarea, dříve Eunomino, je svými 3,4 km2 v porovnání s předchozími dvěma ostrovy trpaslíkem. Kužel se tyčí do výše 440 metrů. Na terasách pod ním se pěstují olivy. Stejně jako na Lipari, i zde jsou termální prameny. Dalším známým ostrovem je Stromboli, které je nejaktivnější z celého souostroví. Pořádají se sem lodní výlety s nočními výstupy ke kráteru sopky, která stále vyvíjí dosti vysokou aktivitu a lze pozorovat ohnivé pumy a tekoucí lávu. Vrchol Serra Vancura, vlastně starý kráter, ční 926 mnm. Aktivní nový kráter se nachází o 200 metrů níže.
Salina leží severozápadně od Lipari, je o trochu větší než Stromboli. Ve starověku se jí říkalo Dvojče, podle dvou vrcholů oddělených sedlem. Dnešní název pochází od solné těžby, která se tu už ale neprovozuje. Nejvíce na západ leží poslední dva obydlené ostrovy souostroví, Filicudi, antická Phoenicusa s plochou 9,5 km2 a vrcholem v 733 metrech, a téměř o polovinu menší Alicudi, starověká Ericusa.
